Vítejte na stránkách Jezdeckého klubu Dukovany!

středa 26. června 2013

Kurz se Zuzkou Prokopovou 1.5.2013

Informace o Zuzce Prokopové...



Narozena 17.1.1984 v Brně. Po ZŠ absolvovala SOU tradičních řemesel obor umělecký keramik zakončené maturitou. Ještě během studia roční dálkový kurz psychologie (lidské). Po maturitě roční dálkové studium "chovatel, ošetřovatel koní". Jezdecká licence westernová, ZZVJ. Praxe hipologa v provozu hipoterapie. Styl jízdy nevyhraněný, podle potřeb a nadání koně, případně přání majitele. Komunikace s koňmi ji provází od samých jejích "jezdeckých" začátků, od té doby již mohla-zvládla pomoci mnoha lidem a jejich koním.

Zabývá se přirozenou komunikací.

Na úvod cituji od Zuzky Prokopové :

V sérii článků zkusím začít od začátku. Tedy ne od toho co, kde, kdy a jak má člověk udělat když chce aby kůň udělal tohle, nebo třeba tamto. Od principů. Principy – tedy obecně platná pravidla při jednotlivých činnostech prolínají vše. I komunikaci s koňmi. Mezi myšlenky principů zároveň vkládám konkrétní věci pro vás, kdož chcete opravdu začít pracovat především na sobě.
Na úvod něco málo o koni. Kůň je živé zvíře a tak nemá svá tlačítka, která vždy fungují. Především je potřeba na něj pohlížet jako na individuální osobnost příslušející většinou vlastností také své rase, pohlaví, ale hlavně konkrétnímu zvířeti. To že něco funguje dnes, nemusí totéž znamenat zítra.
Zkusím tu uvést několik příměrů k lidem, neboť sami sebe chápeme vždy lépe než ty druhé. Kdyby tomu tak nebylo, svět by byl jistě lepším místem pro nás všechny. Začít pracovat s koněm podle jeho pravidel, často zanechá změnu i na psychice člověka. A tak lidé, kterým chybí sebevědomí ho mohou získat, naopak ti, kterým jej bylo naděleno příliš mnoho, se musí sklonit před úkolem tak obrovským jako je porozumět koním. A tak koně nám, lidem pomáhají vyrovnat se s démony v našich životech. Spousta lidí ke koním utíká od stresu a někteří pak zůstávají i profesně. Proto lidé musí vzít na vědomí, že pokud se s koněm chci OPRAVDU domluvit, chtít po něm maximum empatie, soustředění, fyzické i psychické síly, nutně musím začít sám u sebe.
zuz1

Chtít se s koněm domluvit, je první dobrý krok na dlouhé a klikaté cestě za poznáním koňské duše. Bohužel, musím konstatovat, že chápu odpůrce komunikace s koňmi přirozeně v případě, kdy vidí člověka pracujícího s koněm pouze pod tímto názvem. Na rovinu to, že máte kruhovou ohradu – kruhovku (mrkvovou hůlku, lano 3,7m...) z vás udělá zaříkávače asi tak stejně, jako martingal ze špatného jezdce vítěze Grand Prix. Mnoho návodů o tom „jak na to“ vede často k dogmatickému myšlení ve smyslu „tlak se zvyšuje podle těchto pravidel a ne jinak“. Bohužel takto u koní opravdu uvažovat nelze. Když mi někdo v dobré víře poví, že „jeho kůň na tuhle komunikaci není“ smutně si pomyslím, na kterou že komunikaci vlastně nereagoval. Takže pravidlo číslo jedna zní:

Každý kůň je speciální kapitola

K tomu ještě nutno dodat, že i každý člověk. Tím už spojujeme dva aspekty odlišné od psaného zdroje vědomostí, či sledovaného videa. Třetí individualitou je prostředí, kde pracujeme. A tak už si snadněji můžeme uvědomit proč jisté věci na některé koně fungují a na jiné ne. Jde tedy o to, jak nově nabytou vědomost použijeme principielně. Na naší šikovnosti, inteligenci, hodnocení a znalosti konkrétního koně závisí, zda „TO“ bude či nebude prospěšná záležitost v praxi. Budovat vztahy není jednoduché, o to složitější je mezi dvěma živočišnými druhy. Když se naučíte opravdu přemýšlet empaticky - z koňova hlediska, zjistíte že až tak jiné jeho uvažování není. Ano, člověk je brán jako šelma. Kůň jako kořist. Častokrát však také uvažujeme jako kořist. Pojďme si zkusit probrat na příkladu, kdy obrana nebude první věc, která člověka napadne (z bezpečnostních důvodů).

Z pohledu koně

Probudíte se na posteli v tmavé místnosti se zamřížovaným oknem. Místnost má rozměr zhruba 2x2 metry a krom postele zde stojí noční stolek se sklenicí vody. Zde strávíte několik hodin nejprve přemýšlením co zde děláte a jak jste se sem dostali, pak pokusy dostat se ven, pak zoufalejšími pokusy dostat se ven a voláním.
nekonvenční léčba
Když už dost dlouho voláte až řvete ( v domnění že nejste slyšet) přiběhne malý, fousatý človíček a dá vám facku. Při té příležitosti doplní sklenici vody o talíř s jídlem. V překvapení co se to stalo počnete opět přemýšlet co se to děje a sníte jídlo. Po další době, človíček přijde znovu. V souvislosti s předešlými událostmi se obáváte dalších minut. Přinesl montérky. Poté co ztuhlí očekáváním nepříjemností (montérky navíc značí práci což může být dobře, ale i velmi zle) dostanete několik nesmyslných dloubnutí doprovázených zvýšeným hlasem cizího jazyka, při snaze trpaslíka, obléci vás do montérek...už víte? Kůň dovezený z pastvin? Nově příchozí přírůstek do stáje? Nebudu vás nudit delším příběhem jen zkuste domyslet svou verzi pokračování. Nejlepší konec nastává, když se cizinec – kůň, naučí za vaší pomoci akceptovat nové prostředí tak, že už by se zpět domů nevrátil (krásný příklad je například ve filmu Šógun). Stejně je to i v průběhu jakéhokoli výcviku koně. Když budete klidní, srozumitelní a trpěliví dokážete více. Z tohoto hlediska mohu říci, že kůň se stejně jako člověk snaží vždy nejprve najít variantu pochopení situace s ohledem na vlastní bezpečnost. Vycházejíce z předešlých zkušeností. Teprve poté úniku a až naposled vzdoru. Člověk takto jedná především v návaznosti na inteligenci, domestikovaný kůň na instinkt vlastního bezpečí.

Bezmoc a cesta

Dá se říci, že cca 80% případů komunikace s koněm končí neporozuměním. Bohužel. Trochu vysoké číslo. Pak odpůrci mají pravdu – nemá to význam. Pojem naučená bezmoc zde může být zastoupen asi ve stejném procentu, jako i v jiných pokusech cvičit koně. Jak se zpívá v jedné písničce „...že cesty nejsou rovný, že se kroutí...“ je to složitější než několik málo cviků ze země. Složitější, než nebohého koně honit dokola v kruhovce. A tak si představme jednoduchou záležitost jako třeba cvik „zůstat stát na místě“. Jednoduše při čištění, sprchování, nasedání apod. Kolik lidí tuto věc ani neřeší – z nějakého důvodu ji „nepotřebují“.

Některá možná řešení

Přivázat koně je varianta první. Koni nezbývá nic jiného a tak buď stojí, nebo se různým způsobem baví například ohlodáváním uvaziště. Další věc je, že koni nic víc nezbývá a situace je mu z nějakého důvodu velmi nepříjemná, brání se zuby, nebo kopyty. Kůň není motivován stát na místě ničím jiným než nutností. Raději by dělal něco úplně jiného. U člověka bych toto přirovnala k čekání v opravdu velké dopravní zácpě. To je bezmoc a kůň na ni může (stejně jako člověk na dopravní zácpu) reagovat různě. Většinou časem rezignuje – zvykne si.
zuz3

Dále můžeme koně motivovat nepříjemným prožitkem. Tedy když nestojí jak my si představujeme vracíme ho různými způsoby na místo silným tlakem. Kůň si po čase uvědomí, že mu to nestojí za to a opět – rezignuje. U způsobů výuky podobným způsobem jako výše popsaný existuje ještě varianta kdy nám ujedou nervy a jednorázově koně napadneme (rozuměj potrestáme). A varianta, kdy rezignujeme my a pod záminkou nějaké činnosti koně necháme popocházet. Můžeme koně motivovat také trpělivostí. Koně vždy stejným způsobem vrátíme zpět bez zvýšení tlaku. Je to méně efektivní, účinek je nicméně podobný jako u nepříjemného prožitku. Stejně tak jsou zde nebezpečí kdy nervy ujedou a rezignujeme my. To je pak pro koně ještě o něco více nespravedlivé v tom, že jste se zuby nehty snažili aby vše proběhlo v klidu. Proto podobnou, nevypočitatelnou reakcí koně zděsíme o něco více.

Budeme- li chtít začít od začátku musíme si:

  • Zjistit jak se to dělá v praxi
  • Naučit koně slovní pochvalu (nejlépe i pokárání)
  • Obrnit se trpělivostí
  • Začít koně velmi chválit za věci žádoucí
  • Netrestat koně za pochopitelné omyly
  • Být naladěni velmi pozitivně
  • Hledat žádoucí reakce a chválit, nikoli naopak
  • Odvést koně z nepohodlné situace dřív, než to udělá sám
Tyto věci jsou základem všech cvičení s koněm, ne jen cviku „zůstaň stát“. Vedou k lepšímu pochopení už jen pozitivním laděním. Když spěchám koně „odjezdit“ těžko jej předtím můžu učit v klidu stát. Ale pozor! Hledat ve výcviku pozitiva, která každý kůň nabízí, neznamená omlouvat nežádoucí chování. Shrnu-li poznatky této kapitoly mohu konstatovat, že komunikovat s koněm podle jeho pravidel znamená být především příjemnou autoritou. Spravedlivým učitelem. Silnou oporou v nebezpečných situacích a přísnou mámou když je to potřeba. Kdo toto beze zbytku dokáže, je na nejlepší cestě stát se opravdovým kentaurem. Na závěr jeden můj oblíbený citát: „Pokud kůň dělá něco špatně, je to pravděpodobně proto, že jste mu to poručili.“
Zuzka Prokopová www.ZuzkaProkopova.cz


Myslím si , že kurz byl skvělý a velice přínosný pro každého účastníka. Zkusili si něco málo o pozornosti , osobním prostoru a pochvalách. Jak vyslat koně na kruh , technika bloku ,odložení , vedení koně v obtížných situacích jako i nastupování koně do přívěsu.

Fotogalerie